Jdi na obsah Jdi na menu
 


Picea abies - yamadori 2005

5. 3. 2009

Přál bych každému, zažít ten pocit při hledání yamadori, když už celý den hledáte a hledáte a ono nic a nic co by vás zaujalo a cvrnko do nosu. pak najednou zvednete  hlavu vzhůru na skálu a proti jasně modrému nebi váš pohled přitáhne silueta krásně zvlněného kmene a na Obrazekněm hřib svěže zeleného obrostu.  Takový byl první kontakt s tímto nádherným , velmi starým smrkem.  V té chvíli  jsem si ani nestihl uvědomit, jakou mám šanci se k tomuto smrku vůbec dostat. Rostl na prudkém svahu kde se mísily travní ostrůvky se skalními a já očima hledal přístupovou cestu. přímá cesta vzhůru nepadala v úvahu, nejen že svah byl opravdu ostrý, ale terén byl v dubnu ještě podmáčený, strmá cesta vzhůru by byla velmi riskantní a jelikož jsem byl sám, nedalo se ani uvažovat o případné pomoci. 

Takže mi nezbývalo, než se vydat  jinou cestou, snazší to bylo postupovat šikmo, jakoby po vrstevnicích, sice to bylo mnohem delší, ale hlavně bezpečnější. Pak však přišllo krizové místo - mým očím do té chvíle ukrytá proláklina ještě plná sněhu, tak jakoby na mě  kopec vyplázl svůj bílý jazyk  a říkal " Jo hochu, tak u toho dneska nebudeš":  Rozhodnutí přišlo rychle, všechno zbytečné , jsem pěčlivě uložil nad malý stromek,  Vzal jsem si sebou jen to nejnutnější k vyzvednutí, tj. jedny kleště, malou zavírací pilku a stahovací úvazek. No a hurá na sníh. Od pevné země mě dělilo asi deset metrů, sníh byl hutný a tuhá krusta mě dovolila jít po sněhu, ne však dlouho , několik kroků před koncem sníh pode mnou povolil no a bylo to super, propad jsem se více než po pás do sněhu . No měl jsem ho najednou v kalhotech , za trikem , no škoda mluvit. Ale na druhou stranu jsem se dostal. Využil jsem blízce rostoucích borovic a smrků jako schodů a docela pohodově stoupal k mému vysněnému stromku. No a stejně nebyl konec, čím víc jsem se blížil ke smrku, tím větší se mi ukazovalo prostranství kolem smrku, kde nebylo čeho se zachytit, o co se opřít. Tak jsem si pomocí kleští vypíchal dva stupy pro nohy a rukama jsem  objal kmen smrku.Pomoci úvazku jsem si stromek přivázal nejprve navolno kolem pasu.  Pak přišla na řadu pilka, jejíž pomocí jsem obřízl kořenový bal, tak jak je nutné u stromu rostoucích na Obrazeksvahu. To že má smrk jemné kořeny blízko kmene jsem zjistil hned ještě před vyzvednutím, odstraněním horní vrstvy substrákum, to jen pro kontrolu.  Obrovskou radost jsem však pocítil, když jsem smrk nadzvedl a zespoda viděl ukázkový kořenový bal, skoro jako u školkovaných rostlin. Cesta dolů už díky euforii z nádherného nálezu prošla bez větších potíží . Dva rychlé skoky, znovu po pás do sněhu, prodrat se sněhovou tříští a na  konci batoh s igelitovým pytlem. Tenkrát jsem bohužel ještě nepoužíval ideální stavební smršťovací fólii. Rychle zabalit a honem domů, aby už smrk byl v nové substrátové posteli. Snad až po kilometru chůze jsem si uvědomil, že jsem se ani při samotném vyzvedávání nerozhlédl kolem a nezjistil, jestli někde okolo nejsou ještě nějaké jiné zajímavé skvosty. No aspoň jsem měl důvod se do těchto míst ještě brzy vrátit znovu.  Doma jsem jej zasadil do kvalitního substrátu a strom mi dodnes dělá spoustu radosti. V roce 2007 jsem jej vzal s sebou na Obrazekvýstavu ČBA do Jihlavy , kde jsem  v rámci demo-ukázky provedl promyšleně první tvarování , Smrk i po tomto tvarování skvěle roste a vyvíjí se dle mého ve velmi kvalitní strom- bonsai. Starý dynamický smrk , elegantní  kmen , výrazná borka, to jsou kvality, které poskytla příroda ,  Poskládat větvičky a postarat se o něj , to je můj vklad no a zatím nám to klape.

 

 

Více obrázků ve fotogalerii.

 

Náhledy fotografií ze složky Picea abies - yamadori 2005

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář